obase.cz, vše o vězení

Zamýšlím se nad tím, zda má opravdu zákaz návštěv vězněných osob vyhlášený vládou nějaký smysl. Ve světle propuknutí epidemie ve věznici Heřmanice, kde jsou stovky nakažených, se mi spíše zdá, že nikoli. Návštěvy vězněných osob probíhaly před jejich úplným zákazem zpravidla za nepropustným sklem bez kontaktu s vězněnými osobami a návštěvní místnosti byly desinfikovány. Z hlediska návštěv tak bylo krajně nepravděpodobné, že by se někdo z odsouzených nakazil v souvislosti s návštěvou. Vězeňská služba uváděla, že každý jeden nakažený vězeň nakazí 12 – 15 dalších, což je násobně vyšší číslo než u obecné populace. V tomto duchu by byl úplný zákaz návštěv snad i pochopitelný, ovšem ne v situaci, kdy odsouzení stejně vykonávají práce mimo věznici a tímto způsobem se nákaza COVID s největší pravděpodobností do věznic dostává.  Obávám se tak, že zákaz návštěv jako režimové opatření je spíše pro opatření jako takové. Tak aby bylo možné říci ,,provedli jsme opatření“ navíc s tím, že si vězeňská služba zjednodušila práci. Zatímco ekonomické zájmy v případě levné pracovní síly odsouzených převýšily zájem o zdraví. Je jasné, že se nejedná v zásadě o vinu vězeňské služby jako takové, v tomto případě jde zodpovědnost výše. Nabízí se srovnání s domovy pro seniory, kde byly návštěvy zakázané též a nákazu do domovů zpravidla donesli zaměstnanci těchto zařízení. Z prosté logiky mi však vychází, že ve věznicích bude zdrojem nákazy právě spíše práce odsouzených na venkovních pracovištích. Jednoduše proto, že k fyzickému kontaktu mezi vězni a zaměstnanci VS na rozdíl od domovů pro seniory nedochází. Nutno podotknout, že zákazem návštěv ve věznicích se výrazně zhoršila situace mnoha rodin vězněných osob, dochází k hlubší desocializaci vězňů a napětí v sociálních vazbách. Nejvíce tím trpí právě ti nejzranitelnější, a to jsou děti vězněných rodičů. Přeji všem dotčeným hodně sil a budu velmi doufat ve vítězství zdravého rozumu. OPZ