obase.cz, vše o vězení

Čtvrtek ráno a já už jsem měl sbalené věci ,pak přišel velitel ,že v osm vyjíždím… Věci jsem měl sbalené ve dvou pytlích ,měl jsem co dělat snést je dolů. Asi hodinu ,jsem byl s dvouma klukama zavřený na cele ,kde byl jen záchod a lavice. Potom nás zavolali na kontrolu věcí ,měl jsem toho hodně ,nebyli nadšeni. Kolem desáté hodiny jsem vynesl pytle k autobusu ,to už mi pomohli kluci. Odjezd byl z Plzně-Bory směr na Prahu, po celou dobu jsem myslel jen na své děti a mou milovanou přítelkyní.. Za Prahou byla odbočka na Mladou Boleslav a příjezd byl do Jiřic cca 12hod. ,znovu tahání těch pytlů. V Jiřicích je rozdělovna -od 12hod. do 14hod. jsme byli zavřený ,každý tak ,kdo kam měl jel. A já směr Brno. Kolem 14hod. nás naložili a směr byl Brno-Ostrava. Bylo nás tolik ,že jely dva autobusy a úplně plný ,příjezd do Brna byl asi v 18:00 hod. a znovu táhnout ty pytle sebou.. Hned nám udělali na rychlou kontrolu věcí a pak mi velitel řekl “ vezměte si jen tabák na celu ,protože zítra máte eskortu do SR“ .Říkám si „..no dobře ,ať už to mám za sebou“.

Došel jsem na celu ,ustlal si postel ,ubalil cigaretu /celý den jsem nekouřil/ a pak šel spát a myslel na ty ,co miluji a neměl jsem u sebe ani jednu fotografii a říkal si… „snad zítra“ /kdybych tušil co mě ještě čeká/..

Pátek-kolem osmé hodiny došel velitel ,že už jedu…  už jsem tam neměl pytle, ale jen můj batoh. Byli tam už dva policisté-eskorťáci a dá se říct ,že byli hodní ,pomohli mi s batohem ,ale i se mnou hezky mluvili po celou cestu jízdy. Jeli jsme z Brna do Hodonína asi cca 1hodinu.Přijeli jsme na policejní stanici a asi 15min. se čekalo na slovenskou policii. Přijeli pro mě tři policisté na Tuaregu ,ale ne obyčejní ,ale  komando, no.. já zíral. .Došli dovnitř vyřídit papíry a já stále čekal na parkovišti s tím jedním českým policistou.. Když tedy pro mě došli,  český policista jim řekl ,že mi nemusí dávat medvěda /to je opasek a k němu je člověk připoutaný/ ,že po celou dobu eskorty jsem byl vzorný. Na to byla odpověď „no..to jste vy – my jsme jiní“ ..A tak mě spoutali přes opasek a jelo se v plné parádě-sirény ,majáky a rychlá jízda do Ilavy. Jinak ale byli úplně v pohodě a taky se mnou komunikovali a to vše okolo mají nařízené.. No ,ale na to ,že jsem šel za výživné ,mi tohle přišlo směšné.. Příjezd do věznice byl okolo 11:30hod.  – znova kontrola a vytřídění věcí, co u sebe mohu mít a co ne ..Kolem 14hod. už jsem byl vybavený a jediný co mi dali ,byly hodinky-ostatní věci, obálky ,známky ,dopisy, hygiena atd.  šla na kontrolu psem..

Od pátku do pondělí jsem byl v přijímači ,naštěstí hodná pedagožka mi dala aspoň sešit a propisku a mohl jsem psát  aspoň dopisy pro své blízké ,ale poslat a dát jim vědět ,kde jsem a ,že jsem v pořádku ,bez známky a obálky nešlo ,stále mé věci nebyly u mě..

Přesun na nástupní bylo v pondělí a čekalo nás tu asi 21lidí..Co mi bylo řečeno ,budu tu cca 3 až 6 týdnů. A abych to nějak ukončil, tak stále je otázkou ,kdy  dostanu  své věci…  Nebylo to ani pondělí , a ani úterý.. Byl jsem již na nervy , šestý  den bez všeho.. Mé věci mi byly dány až ve středu kolem 13hod a až ve čtvrtek jsem mohl poslat  svým blízkým zprávu .. Co mě překvapilo, potěšilo, pomohlo ,bylo to ,že již ve středu jsem dostal  dva dopisy od své milované přítelkyni ,která měla strach a sama  si dokázala poradit a najít ,kam  mě odvezli, /věděl jsem ,že  mě hledala, jelikož  v pondělí za mnou byl soc. pracovník a dával mi podepisovat papír o poskytnutí mých osobních údajů a četl ,že se o mě zajímá  –   jako ,..bylo mi hodně těžko. /     bohužel já  poslat dopis nemohl dřív jak další čtvrtek…..  to je smutný…