Viktimizaci dělíme na primární a sekundární. Primární viktimizace je proces, kdy se člověk stává obětí trestného činu nebo jiného jevu. Sekundární znamená stav, kdy je oběť poškozena dalšími procesy, např. vyšetřováním, jednáním s médii nebo reakcí okolí.
Pokud se chcete dozvědět něco o sekundární viktimizaci více, čtěte dále.
Sekundární viktimizace je stále závažným problémem, tedy dalším zraňováním oběti v době po trestném činu. Alarmující je fakt, že právě zvláště zranitelné oběti, které nejvíce potřebují citlivý přístup a jednání vedené s taktem a empatií, naráží v postavení poškozených v průběhu trestního řízení mnohdy na zpochybňování, nedůvěru a neprofesionální přístup ze strany orgánů činných v trestním řízení, advokátů v postavení obhájců a někdy dokonce i přibraných znalců. Sekundární viktimizace ve velké míře přetrvává zejména u obětí vztahového násilí – domácího násilí, stalkingu a sexualizovaného násilí ve vztazích. Přetrvávající potíže shledáváme v ochraně a respektování důstojnosti těchto obětí v průběhu realizace úkonů trestního řízení.
Veškerou snahu orgánů činných v trestním řízení o nezraňující přístup k obětem trestných činů může snadno zničit i jen několik nevhodných, ponižujících či nešťastně zvolených otázek ze strany obhajoby obviněného, které nejsou včas a vhodným způsobem příslušným orgánem činným v trestním řízení korigovány. Stejně tak mohou ublížit nevhodně zvolené formulační obraty (mnohdy pramenící ze zažitých mýtů a přetrvávajících předsudků) užité při ústním odůvodnění soudního rozhodnutí či v písemném odůvodnění meritorního rozhodnutí. Mnohdy oběti odcházejí od soudu s pocitem, že se vlastně nic nestalo, protože jejich trauma není na první pohled vidět. Následky trestného činu jsou tak mnohdy systémově bagatelizovány.
Zákon o obětech trestných činů výslovně hovoří o limitování otázek směřujících do intimní oblasti vyslýchané oběti, zejména pak otázek týkajících se předchozích sexuálních vztahů a chování oběti. V praxi však i přesto může dojít k systematickému znevěrohodnění poškozených v roli svědků ze strany obhajoby pachatele.
Všechny osoby vystupující jménem orgánů činných v trestním řízení, včetně soudců, by měly mít na mysli, že lidský přístup k obětem trestných činů prostý sekundární viktimizace, vedený s maximální empatií a taktem, přináší benefity nejen pro oběti samotné, ale také pro trestní řízení. Oběť, která není nadbytečně zatěžována druhotnou újmou, je schopna lepší spolupráce napříč celým procesem, což je pro spravedlivé a efektivní vedení řízení nesporně velkou výhodou.
