Nejvyšší soud
Zákon o NS z roku 1918

Vznik a postavení Nejvyššího soudu ČSR upravoval zákon č. 5/1918.

Původně soud sídlil v Praze, ale v roce 1919 přesídlil do Brna. Nejvyšší soud byl třetí instancí pro věci civilní i trestní, dále mohl dávat podněty k vydávání justičních zákonů anebo jejich pozměňování. Jeho organizace byla téměř shodná s organizací Nejvyššího soudního a kasačního dvora ve Vídni, jak působil do roku 1918. Nejvyšší soud se skládal z prvního a druhého prezidenta, sedmi senátních prezidentů (od roku 1930 se zvýšil počet na devět) a čtyřiceti radů (resp. od roku 1930 čtyřicet osm).

Následkem Protektorátu existovaly po roce 1945 dva nejvyšší soudy, kdy k původnímu prvorepublikovému se přidal Slovenský nejvyšší soud se sídlem v Bratislavě. V roce 1945 a 1946 byly se Slovenskou národní radou uzavřeny dohody, že nejvyšší soudy v Brně a Bratislavě se považují při zachování jejich dosavadní organizace a působnosti podle předpisů pro ně platných za součást jednotného Nejvyššího soudu, který měl sídlo v Brně.

Zákonem o zlidovění soudnictví z roku 1948 bylo složení Nejvyššího soudu doplněno o potřebný počet soudců z lidu. Senáty byly složeny ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu jako přísedících a při rozhodování byly všechny hlasy rovnocenné. Soudci z lidu působili dokonce i při rozhodování o stížnostech pro porušení zákona. Vzhledem k tomu, že soudci z lidu byli povoláváni v tomto případě dokonce vládou, znamenalo to vážný zásah do principu nestrannosti a nezávislosti soudů.

Na základě ústavního zákona o čs. federaci z roku 1968 vznikla federální struktura orgánů. Vedle nejvyššího soudního orgánu československé federace tak vznikly i nejvyšší soudy obou republik. Nejvyšší soud ČSSR sídlící v Praze byl vrcholným orgánem pro celou federaci. Hlavním úkolem byl výkon dozoru nad zákonností v rozhodovací činnosti soudů a nad zajištěním jednotnosti judikatury. Okruh jeho rozhodovací činnosti byl téměř totožný se současným s tím rozdílem, že nikdy nerozhodoval jako soud prvního stupně. Specifickým případem pak bylo přezkoumávání zákonnosti pravomocného rozhodnutí rozsudku, jímž byl uložen trest smrti. V té době již byly tříčlenné nebo pětičlenné senáty složeny jen ze soudců z povolání a kolegia byla tři – občanskoprávní, trestní a vojenské.

Po roce 1989 se zásadní změna soudního aparátu dotkla Nejvyššího soudu jen v oblasti personální. Jeho organizační struktura a postavení zůstaly zachovány. Až rozpad České a Slovenské federativní republiky znamenal zlom, neboť byl zrušen systém federálních a republikových orgánů a pravomoc Nejvyššího soudu ČSFR přešla k 1. lednu 1993 na Nejvyšší soud. Práce a fungování Nejvyššího soudu se řídí podle zákona O soudech a soudcích č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Složení a rozdělení Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců. Předseda a místopředseda jsou jmenováni prezidentem republiky.

Soudci rozhodují podle vlastního svědomí a jsou vázáni jedině zákonem. Nejvyšší soud rozhoduje zpravidla v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců nebo ve velkých senátech kolegií. Nejvyšší soud

Velké senáty kolegií byly u Nejvyššího soudu ustaveny zákonem č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován s účinností od 1. 1. 2001 zákon o soudech a soudcích. Velké senáty se skládají nejméně z devíti soudců příslušného kolegia Nejvyššího soudu.

Velký senát kolegia rozhoduje tehdy, postoupil-li mu věc některý ze senátů Nejvyššího soudu proto, že při svém rozhodování dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Tříčlenné senáty rozhodují zejména o dovoláních, ve věcech trestních i o stížnostech pro porušení zákona, dále o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území České republiky, vyžaduje-li to zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva. Nejvyšší soud

V čele každého senátu Nejvyššího soudu je předseda senátu, který organizuje jeho práci včetně přidělování věcí jednotlivým členům senátu.

Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle úseku své činnosti kolegia. V současné době má Nejvyšší soud dvě kolegia a to občanskoprávní a obchodní kolegium a trestní kolegium. V čele kolegií jsou předsedové, kteří zejména řídí a organizují jejich činnost

Kolegia k zajištění zákonnosti a jednotnosti rozhodování soudů sledují a vyhodnocují pravomocná rozhodnutí soudů a zobecňují získané poznatky, předkládají předsedovi Nejvyššího soudu podněty k návrhům na zaujetí stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu plénem, na návrh předsedy Nejvyššího soudu, předsedy kolegia nebo velkého senátu zaujímají stanoviska, vybírají a rozhodují o zařazení rozhodnutí do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jednání kolegia jsou neveřejná.

Nejvýznamnějším kolektivním orgánem Nejvyššího soudu je plénum, které je složeno z předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a ostatních soudců Nejvyššího soudu. Zasedání pléna jsou neveřejná. Plénum projednává zejména Jednací řád Nejvyššího soudu a dále v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu v otázkách týkajících se obou kolegií nebo sporných mezi kolegii.

Předseda Nejvyššího soudu vykonává soudnictví náležející Nejvyššímu soudu, plní funkce správní a řídící, organizuje činnost ostatních soudců Nejvyššího soudu zejména tím, že vydává na období kalendářního roku po projednání se soudcovskou radou rozvrh práce, vydává po projednání v plénu Jednací řád Nejvyššího soudu, vydává Organizační a kancelářský řád, předsedá Shromáždění soudců, může se zúčastnit jednání kteréhokoli kolegia, předsedá nebo zasedá v senátě podle rozvrhu práce, svolává zasedání pléna Nejvyššího soudu, určuje jeho program a řídí jeho jednání, na základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhuje kolegiím nebo plénu zaujetí stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu, dbá o důstojnost jednání, o dodržování soudcovské etiky a o plynulost soudního řízení, vyřizuje stížnosti na průtahy v řízení, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení soudu soudci a dalšími zaměstnanci působícími u Nejvyššího soudu, nebo předsedou vrchního soudu.

Místopředseda Nejvyššího soudu se podílí na výkonu správy a soudnictví zejména tím, že zastupuje předsedu v době jeho nepřítomnosti a v době přítomnosti předsedy vykonává ty pravomoci, jimiž je předsedou pověřen. Zejména z pověření předsedy Nejvyššího soudu řídí vydávání Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

U Nejvyššího soudu je zřízena soudcovská rada, která je poradním orgánem předsedy Nejvyššího soudu. V čele soudcovské rady je její předseda. Zasedání soudcovské rady jsou neveřejná. Členové soudcovské rady jsou voleni shromážděním všech soudců Nejvyššího soudu na funkční období 5-ti let.

Od roku 2000 také na Nejvyšším soudě začali spolupracovat se soudci jejich asistenti. Tito mají na starost přípravu podkladů pro rozhodování, stejně tak pomáhají soudcům při výkonu jejich činností.

Nejvyšší soud

Základní zákony

Ústava ČR – ústavní zákon č. 1/1993 Sb.
Listina základních práv a svobod Zákon č. 23/1991 Sb.
Občanský zákoník, Zákon č. 40/1964 Sb.
Občanský zákoník – nový, zákon č. 89/2012 Sb.
Trestní zákon zákon č. 140/1961 Sb., Trestní řád, zákon č. 141/1961 Sb., Trestní zákoník zákon č. 40/2009 Sb.
Obchodní zákoník zákon č. 513/1991 Sb.
O ochraně osobních údajů zákon č. 101/2000 Sb.
Zákon o soudech a soudcích zákon č. 6/2002 Sb.
Soudní řád správní zákon č. 150/2002 Sb.
O soudních poplatcích zákon č. 549/1991 Sb.
O svobodnémpřístupu k informacím zákon č. 106/1999 Sb.
Všechny uvedené zákony jsou dostupné na webových stránkách Portálu veřejné správy