Název zní složitě ale je to vlastně děsně jednoduché. Co se tedy pod pojmem skupiny vnitřní diferenciace skrývá. Jedná se o jednoduchý systém motivace odsouzených k tomu, aby se chovali řádně a dělali třeba pro sebe i něco více než ostatní. Samotný přístup a způsob přeřazování, stejně jako podmínky jsou v různých věznicích a někdy i různých odděleních stejných věznic velmi rozdílné. Někde se daří vytvořit motivující prostředí, někde je to jen formalita. (Vytři podlahu, či si na to někoho najmi a máš za 6 měsíců 1. diferenčku).

Diferenční skupiny jsou 3.

Do první se řadí ti nejhodnější a z její ,,držení“ by mělo vycházet mnoho výhod. V praxi je to však spíš teorie. A vnější motivace je minimální. Jsou dokonce věznice, kde je 1. PSVD spíše za trest. Nicméně je to jeden z velmi důležitých hodnotících faktorů pro soud.

Druhá diferenční skupina je pro ty, co nastoupily. Tedy je dána automaticky a zůstává dále lidem, kteří nejsou problémoví, ale zároveň se jim nic moc nechce dělat. S druhou diferenčkou nemusíte mít problém s ničím, ale nikam se taky nedostanete.

Třetí diferenčka je za trest. Pokud máte hodně kázeňských trestů, nebo ani papírově neplníte tzv. program zacházení. Dostanete 3 diferenčku a máte min na 3 měsíce zavřenou cestu k veškerému nadstandardu.