Založil jej v letech 1627 Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. V roce 1856 bylo rozhodnuto, že z bývalé kartuzie bude zřízena centrální věznice, ta nejtěžší pro tresty od 10 let do doživotí. V roce 1857 zakoupil objekt rakouský stát a v témže roce po jednoduchých úpravách sem byla přivezena část vězňů z trestnice Špilberk u Brna. Mezi prvními trestanci převedenými do Kartouz byl i známý loupežník Babinský. Od té doby mají Kartouzy Valdické jiný účel, než k jakému byly ustanoveny.

Od roku 1948 až do roku 1990 byli do Valdic zařazováni převážně odsouzení s dlouhodobými tresty, zařazení do III.NVS. 100% vězňů bylo zaměstnáno ve státních firmách, které byly činné ve výrobních provozech uvnitř věznice. V tomto období zaznamenala věznice absolutně největší počet vězněných osob. Toto číslo bylo o něco málo vyšší než 2 700 vězněných mužů. Po revoluci v roce 1989 a po následné amnestii a novele trestního zákona v roce 1990 klesl počet vězňů na cca 500.

V současné době je objekt využíván jako věznice s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Do Valdic jsou umísťováni odsouzení muži s delšími tresty, recidivisté a jinak nebezpeční odsouzení. Součástí věznice bylo po dobu deseti let i zvláštní oddělení pro výkon vazby. Toto oddělení bylo dnem 1.3.2001 zrušeno a okamžitě byla zahájena jeho přestavba tak, aby zde mohl být vykonáván trest odnětí svobody u odsouzených k doživotnímu trestu a dalších odsouzených, u nichž je diagnostikována potřeba zvýšené detence. Včetně tohoto oddělení se 48 místy má věznice kapacitu 1098 míst. Odsouzení jsou ubytováni s ohledem na rozdělení do jednotlivých typů profilace výkonu trestu v pěti odděleních. Pro odsouzené je dále zřízeno nástupní oddělení,  výstupní oddělení, kam jsou odsouzení zařazováni před propuštěním, krizové oddělení, specializované oddělení pro odsouzené s poruchou osobnosti a specializované oddělení pro odsouzené zařazené do zvýšené ostrahy s poruchou osobnosti a chování, způsobenou požíváním psychotropních látek. Součástí věznice je i lůžková část ošetřovny, kde je odsouzeným poskytována zdravotní péče na úrovni městských nemocnic.

Oblast vzdělávací probíhá zejména v rámci Školského vzdělávacího střediska, kde si odsouzení mohou doplnit základní vzdělání nebo získat výuční list ve tříletém učebním oboru obrábění kovů. Organizovány jsou dále různé vzdělávací kurzy například jazykové, svářečské nebo malíř natěrač a knihař. Počet odsouzených zařazených do těchto forem vzdělávání je ročně téměř 150. Odsouzení jsou zaměstnáváni jednak ve vnitřních provozech věznice (ústavní kuchyně, prádelna, zámečnická dílna, truhlárna, atd.), u podnikatelských subjektů i v provozovně střediska hospodářské činnosti. Z celkového počtu je zaměstnáváno průměrně 45-50 % odsouzených.

Program zacházení

je základní forma cílevědomého a komplexního působení na odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody, zejména slouží k jejich vedení k přijetí odpovědnosti za spáchaný trestný čin a naplňování účelu trestu. 

Program zacházení se zpracovává na základě komplexní zprávy o odsouzeném s ohledem na délku trestu, charakteristiku osobnosti a příčiny trestné činnosti v průběhu jeho pobytu na nástupním oddělení. Obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na odsouzeného, metody zacházení s odsouzeným směřující k dosažení cíle a způsob a četnost hodnocení. Pravidelnou součástí programu zacházení je určení způsobu zaměstnávání odsouzeného, jeho účasti na pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti, směřující k vytvoření předpokladů pro jeho samostatný způsob života. Program zacházení s odsouzenými se člení dle § 36 vyhlášky MS č. 345/1999 na pracovní aktivity, vzdělávací aktivity, speciální výchovné aktivity, zájmové aktivity, oblast utváření vnějších vztahů. Programy zacházení s jednotlivými odsouzenými sestavuje speciální pedagog, který je zároveň garantem jejich odborné úrovně, a to včetně potřebných aktualizací programu zacházení v průběhu výkonu trestu. Na základě doporučení komise jej pak schvaluje ředitel věznice nebo jeho zástupce. Dnem 1. 3. 2015 vstoupila v platnost rozsáhlá novela Řádu o výkonu trestu odnětí svobody. V ní mimo jiné došlo i k redefinici základních principů pro tvorbu programů zacházení odsouzených. V § 36 odst. 1 je nově stanoveno, že věznice na základě komplexní zprávy zvolí program zacházení, který pro odsouzeného považuje za vhodný. Přitom sleduje zejména minimalizaci identifikovaných rizik, která měla nebo mají souvislost s trestnou činností, popřípadě mohou mít vliv na páchání trestné činnosti v budoucnu. Základní členění aktivit programu zacházení dle § 36 odst. 2 ŘVTOS zůstalo nezměněno. Došlo však k dílčím změnám v popisu jednotlivých druhů aktivit, největší změny pak doznalo ustanovení § 36 odst. 5 ŘVTOS (speciálně výchovné aktivity), kde je nově kladen důraz i na oblast příčin a důsledků páchání trestné činnosti či na rizika a kriminogenní potřeby. Novela dále v §36a zavádí dělení typů programů zacházení dle míry rizik (program minimálního zacházení, program standardního zacházení, program speciálního zacházení, program výstupního zacházení). Pokud si odsouzený nezvolí některou z navržených alternativ programu zacházení, je mu stanoven minimální program zacházení. Jeho základ tvoří pracovní aktivity odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného. Naplnění cíle programu zacházení jednotlivého odsouzeného se hodnotí v pravidelných termínech. Při hodnocení se program zacházení aktualizuje v souladu s vývojem osobnosti odsouzeného a změnami v jeho chování a jednání. Hodnocení úspěšnosti plnění programu zacházení vyhodnocují vychovatelé s odsouzenými, kteří se na aktualizaci programu zacházení aktivně podílí. Oblast pracovních aktivit – jedná se zejména o vykonávání činností, nezbytných k zajištění chodu věznice (úklidové práce, brigádnická činnost, atd.). Oblast vzdělávací probíhá zejména v rámci školského vzdělávacího střediska – možnost doplnění si základního vzdělání i vyučení se ve tříletém učebním oboru obrábění kovů a dále formou speciálních aktivit prováděných na ubytovnách odsouzených (kroužky cizích jazyků – anglického, německého, španělského a francouzského, kurzy výchovy k občanství, sociálně právní poradenství, kurzy drogové problematiky, vědomostní soutěže, kvizy, besedy k vybraným tématům aj.). Mezi speciálně výchovné aktivity lze zařadit právní a sociální minimum, etiketa, výcvik sociálních dovedností apod. Mezi zájmové aktivity pak šachy, stolní tenis, společenské hry, či hudební nebo akvaristický kroužek. V oblasti utváření vnějších vztahů je kladen důraz na udržení sociálního zázemí, kontakt s rodinou a pomoc při ukončení výkonu trestu. Mimo výše uvedených aktivit mají odsouzení možnost navštěvovat oddílovou knihovnu, v čase stanoveném týdenním plánem pedagoga mohou také sledovat televizní pořady a filmy vybrané pedagogem.