Podrobnosti případu Vocáska (Navrátila) — a proč je rozhodnutí soudu krok správným směrem
Dobrý den, čtenáři Obase.cz. Když mluvíme o dlouhých trestech, spravedlnosti a obnově člověka — případ Zdeňka Vocáska (po změně příjmení Navrátila) je jedním z těch, který nutí zamyslet se, jak funguje systém, jak hodnotíme lidskou změnu a za jakých okolností lze dát naději.
Co se stalo
-
Vocásek si odpykává doživotní trest — původně odsouzen k smrti za dvě vraždy v roce 1988 v tehdejším Československu. Trest smrti nebyl vykonán díky změně režimu, a následně mu byl trest změněn na doživotí.
-
Možnost požádat o podmínečné propuštění vzniká pro doživotně odsouzené po odpykání 20 let. Vocásek už dříve žádal (v letech 2007 a 2014), neúspěšně.
-
Nyní mostecký soud jeho žádosti vyhověl — stanovil zkušební dobu 7 let pod dohledem probační a mediační služby.
-
Rozhodnutí ovšem není konečné — státní zástupkyně plánuje podat stížnost, takže případ přezkoumá Ústecký krajský soud.
Proč je to krok správným směrem
-
Právo na možnost změny a resocializace
Život ve vězení, zvláště dlouhodobý či doživotní trest, není jen otázkou trestu – je i testem toho, zda systém dokáže poskytnout příležitost prokazatelné změny. Vocásek absolvoval rehabilitační, sociální a psychosociální programy, což soud uznal. -
Princip proporcionality a spravedlnosti v čase
Trest měl od začátku být maximální, ale i extrémní trest — doživotí — není vždy synonymem doživotní nepřizpustnosti pro podmínečné propuštění. Soud tím, že stanovuje reálnou možnost a podmínky, udržuje určitou míru lidskosti v systému, a to i vůči těm nejzávažnějším pachatelům. -
Bezpečnost společnosti zvážena, ale nejen ona
Soudní znalec posoudil, že Vocásek už není společensky nebezpečný. To je klíčové. Pokud systém nechá vězně stále jen „ležet“ bez uznání změny, prohraje v oblasti morální i právní. Pokud by společnost měla být jen stránkou strachu, nebude to spravedlné. Soud tímto rozhodnutím dává signál, že změna je možná — pokud se prokáže.
Výhrady, které nelze ignorovat
A přesto — není to rozhodnutí bez rizik a kritik:
-
Žalobkyně (státní zástupkyně) upozorňuje, že i když dochází ke změně ve výkonu trestu, Vocásek má stále některé rysy své minulosti, které podle ní zvyšují možnost opakování.
-
Brutalita činů — dvě vraždy, násilí, a kontext, kdy oběti byli lidé na okraji společnosti — činí případ citlivým. Společnost často hodnotí oběti a cítí, že spravedlnost by měla být „tvrdší“ u těchto případů.
-
Nejistota právní: protože není rozhodnutí pravomocné, může být změněno nebo zrušeno. To znamená, že není čas na oslavné výkřiky, ale spíše na sledování vývoje.
Závěr
Rozhodnutí mosteckého soudu je — i s rezervami — krokem směrem k systému, který umí rozlišovat mezi těmi, kdo skutečně vykonali změnu, a těmi, kteří jen čekají. Pokud bude nadále splněna zkušební doba, pokud bude Vocásek aktivně spolupracovat, a pokud soudy napříč instancemi udrží stejný standard — může to být precedent, jak přistupovat k doživotně odsouzeným: nejen jako k těm, kdo musí „do smrti“ trpět za své činy, ale těm, kdo mají — pokud se zjevně reformovali — možnost existovat ve společnosti jinak.
OPZ
