Institut podmíněného propuštění je starý, jako vězení samotné. Jde napříč historií a všemi systémy. Podmíněné propuštění má mnoho opodstatnění. V první řadě je to motivace pro odsouzeného k řádnému chování ve výkonu trestu a pobídka k tomu, na sobě pracovat. Je to tedy veliká motivace. Přeci jen možnost, že Vás podmíněně propustí třeba i o několik let dříve, je už slušný důvod, se sebou něco dělat a zároveň nedělat problémy. Dalším důvodem, proč Podmíněné propuštění existuje, je potřeba uvolnění míst ve věznicích. Jiných důvodů pro Podmíněné propuštění bychom našli možná tisíc. Každopádně v ČR je základním problémem podmíněného propuštění, že rozhodnutí spočívá pouze na osobě soudce, případně soudců (předsedy senátu a soudců z lidu), a tito pak za rozhodnutí nesou velikou odpovědnost. V praxi to je tak, že jeden soudce nepustí na Podmíněné propuštění téměř nikoho, i kdyby byl kandidátem na svatořečení, a druhému stačí dosažení 1. PSVD (Výklad pojmů). Těžké soudit samotné soudce, a nikdo z nás by nechtěl propustit někoho, kdo za týden někoho znásilní, ale pravidla vlastně žádná nejsou, a tak se to v podstatě řídí jednotlivými věznicemi (každá má svůj soud) i soudci. Aktuální situaci propustnosti podmíněného propuštění se snažíme monitorovat a aktualizovat, v popisu věznic (Věznice). Nutno říci, že na téma Podmíněné propuštění oceníme jakékoli podněty od Vás.